Apoštolská církev

Svědectví

Bůh v mém životě

Milí bratři a sestry, krátce bych se chtěla představit. Jmenuji se Ludmila Zlatníková, je mi 67 let a se svým manželem máme dvě děti, syna a dceru, kteří mají už svoje rodiny. Máme šest vnoučat a všichni, díky Bohu, jsme se mohli znovuzrodit do Božího království.

Číst dál...

Moc jména Ježíš

Paní, kterou jsem dostala na starost jako asistentka, už byla slaboučká na těle i na duchu. Chodit už nemohla. Čekala, až ji posadíme na lůžku, převezeme do křesla v kuchyni, nakrmíme ji a budeme jí dělat společnost. A tak jsme si četly, zpívaly, někdy sledovaly rozhlas nebo televizi.

Číst dál...

Bůh uzdravuje i dnes

Máme živého Boha, který slyší volání svých dětí.

Milí sourozenci v Kristu,

chci se s Vámi podělit se svým svědectvím z poslední doby.

Číst dál...

Vedení Duchem svatým v mém životě

Před pár dny jsem svědčil asi čtyřem lidem z naší třídy o Bohu a zvěstoval jsem jim jasné evangelium. Zbytek třídy to přinejmenším poslouchal, takže možná i víc než 10 lidí mohlo slyšet jasné biblické poselství. Jak to začalo?

Číst dál...

Jak jsem uvěřila

Není snadné najít bod, od něhož se odvíjí příběh mého poznání, že Bůh existuje... Možná bych měla začít někde v době mého narození, kdy moje drahá babička ve snaze přivést mě k Bohu (byla katolička, ale moji nevěřící rodiče nesouhlasili s katolickými křtinami nás, jejích vnoučat) alespoň dotlačila kočárek s novorozenětem ke kostelu a odevzdávajíc nás v pokorné modlitbě do Božích rukou, pocákala mě francovkou („Není to sice svěcená voda, ale trochu desinfekční to přece je, ne?" odůvodňovala to později.)

Číst dál...