Milí sourozenci, chci se s vámi podělit o biblickou úvahu na téma dospělost. Možná si říkáte, proč zrovna tohle téma? Prozradím vám, že mi letos bylo 33 let. Tak si myslím, že je to vhodná doba začít o dospělosti uvažovat :-) V Novém zákoně toto slovo najdeme zejména v Pavlových epištolách. Přečtěte si prosím pozorně tyto dva verše: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.” (1K 13,11) „Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí.” (1K 14,20) Zde se dozvídáme, že v dětství člověk myslí jinak než v dospělosti. Povrchně to vypadá, že hlavní rozdíl mezi dítětem a dospělým je ve velikosti, stáří nebo v chození do práce. Jsem-li dost velký, starý a chodím do práce, pak jsem dospělý. Ale výše uvedené verše dávají jiné měřítko: Jak uvažuješ?

Zkusme nad tím uvažovat prakticky. Jak uvažuješ o své budoucnosti? Jako dítě? (Dneska je krásný den na hraní. Zítra si taky budu hrát. Však rodiče už to nějak všechno zařídí...) Nebo jako dospělý? (Každý den má dost svých starostí, tak dnes některé vyřeším, abych si je nestřádal všechny na jednu velkou hromadu...) Jak uvažuješ o financích? Dělá ti radost hrkat pokladničkou a těšit se, co si koupíš pro sebe? Nebo uvažuješ, jak je spravovat, jak požehnaně rozdávat atd.? Zkus přijít na to, jak přemýšlí dítě a jak dospělý o Bohu, o rodině, o sboru, o svém těle, o kamarádech, o rodičích, o vztazích, o svém autě... To teď není řečnická otázka. Opravdu si prosím teď odpověz.

Přišel jsi na něco nového o sobě? Já ano :-) Možná tě to teď může vést ke snaze něco změnit. Ne že by to nutně bylo špatné, ale doporučuji si přečíst ještě tohle: „O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců.” (1K 2,6)  „Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši. Všichni, kdo jsme dospělí, tedy sdílejme tento postoj. Pokud v nějakém ohledu smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. K čemu jsme ale už došli, toho se držme.” (Fp 3,14-16)  „Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.” (Žd 5,14) Chci vám říct, že žádné lidské snažení a usilování nás nepřivede do té správné dospělosti a moudrosti (1 K 2,6), protože ta je jen od Boha. Dospělost není naším konečným cílem, tím je vítězný vstup do věčnosti (Fp 3,14). A taky nestačí vědět o tom dobrém, ale musíme vstupovat do dobrého a vyhýbat se zlému (Žd 5,14) - naše smysly se vycvičí zkušeností, ne pozorováním, čtením nebo rozjímáním.

A na konec mám pro vás lahůdkový verš o dospělosti: Ef 4,11-13 „To On rozdal své dary - apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele - pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.” Ježíš Kristus je v plné míře dospělý. Nikdo nemůže být dospělejší než On. Takže, kdo směřuje k dospělosti, musí směřovat ke Kristu. A kdo směřuje ke Kristu, směřuje k dospělosti. A na tu cestu nám Bůh dal církev se všemi dary a služebnostmi. Děkuji Bohu, že mi dal vás všechny.

V lásce Kristově

Honza Bubík, AC Vyškov