Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.” (Jr 33,1-3)

Milí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji tímto jménem redakce všem čtenářům, kteří nám pomohli svými příspěvky vytvořit letošní prázdninové dvojčíslo. Díky i vám, kteří se za nás modlíte či naši práci podporujete jiným způsobem.

Již druhým rokem věnujeme toto číslo nejen křesťanským čtenářům, ale také všem těm, kteří se zajímají buďto o křesťanství samotné či duchovní rozměr našeho života obecně. V době dospívání mi bylo jasné, že za materiálním světem, který můžeme vidět svýma očima případně ohmatat rukama, je určitě skryt svět druhý - duchovní. Moji rodiče mne vychovávali jako ateistu a kromě příbuzných - tradičních katolíků v mém okolí nebyli lidé, kteří by mne vedli k „duchovním věcem” neřku-li ke křesťanství. K výše uvedenému závěru jsem dospěl prostým přemýšlením.

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,18-20)

Přeloženo do jednoduššího jazyka: Jestliže se nezaujatě zamyslíme nad světem, který nás obklopuje, je nám jasné, že nemohl vzniknout náhodou - musel jej někdo stvořit. Otázka zní pouze „kdo”. Tuto sílu či bytost jsem začal hledat prostřednictvím „duchovních nauk”, ať již to byla magie, psychotronika či jóga. Od hledání v křesťanství mne odrazovalo přesvědčení, že Bible - Boží slovo obsahuje výroky typu „účel světí prostředky”. Teprve když jsem si Bibli opatřil, zjistil jsem, že jsem byl ovlivněn, jako většina lidí, „lidovou slovesností”. Opravdu jsem tento výrok ani jemu podobné v ní nenašel... Když jsem se následně seznámil s některými křesťany, kteří žili s Bohem, byl jsem zprvu překvapen, posléze potěšen jejich pohostinností a atraktivním rodinným životem. Netrvalo ani rok a odevzdal jsem Bohu svůj život a mohl jsem tak poznat osobně Toho, jehož existenci jsem do té doby jen tušil. Když se seznamuji s lidmi, jsou často překvapeni tím, že jsem opustil lákavé povolání lékaře a stal se pastorem. Ještě více žasnou, když se dozvědí, že i dnes Bůh mluví. Věta v záhlaví sloupku „Volej ke mně a odpovím ti” platí i dnes. Buďte požehnáni.

Aleš Navrátil

Související články na téma Sloupek:

 

Sloupek Aleše Navrátila (ŽvK č. 04/2009)  (17.04.2009)

Sloupek Aleše Navrátila (ŽvK č. 03/2009)  (06.03.2009)

Sloupek Aleše Navrátila (ŽvK č. 01/2009)  (16.01.2009)